Švarcsystém ve stavebnictví
Nejvyšší správní soud rozhodoval o případu, kdy hodnotil znaky nezávislé činnosti ve stavebnictví.
V řešeném (č. j. 2 Afs 435/2017 – 49) případě šlo o různé činnosti na stavbě. Soud však zároveň vymezil mantinely a podmínky pro odlišení závislé a nezávislé činnosti.
Činnost lze pro účely daně z příjmů fyzických osob rozdělit do tří základních skupin:
- Ty, které lze poskytovat pouze osobou samostatně výdělečně činnou.
- Ty, které podle své povahy či podstaty jsou natolik závislé na tom, komu jsou poskytovány, že u nich fakticky vůbec nelze uvažovat o potenciální nezávislosti toho, kdo je poskytuje.
- Ty, které lze poskytovat jak osobou samostatně výdělečně činnou, tak formou závislé práce (obojetné činnosti). Problematické z hlediska daňového řízení je právě tato skupina.
U obojetných činností je dále podstatné, zda ji poskytovatel poskytuje dobrovolně, na základě vlastního svobodného rozhodnutí a bez donucení (včetně zneužití zjevné ekonomické převahy) ze strany odběratele.
Pokud je výše uvedená podmínka splněna, musely by vyjít najevo zvláštní okolnosti, z nichž by bylo možno usoudit, že smluvní strany předstíráním zdánlivě nezávislého vztahu ve skutečnosti zakrývaly závislou činnost.
Naopak další okolnosti, jako dlouhodobost kontraktu, pravidelná měsíční fakturace, použití materiálu, nástrojů a pomůcek odběratele, nemusí nasvědčovat tomu, že jde o závislou činnost.