Vrácení příplatku společníkovi a výplata rezervního fondu
Příplatky jsou řešeny v § 162 a následujících ZOK. Podle platné právní úpravy rozlišujeme příplatky povinné, které jsou určené společenskou smlouvou a dobrovolné, které v praxi převažují. Příplatky obecně slouží ke kapitálovému dovybavení společnosti, nelze však opomenout jejich pozitivní vliv na účetní výkazy a to v tom smyslu, že zvyšují vlastní kapitál společnosti, tedy vlastní zdroje.
Pro poskytnutí dobrovolného příplatku, jehož výše není nijak limitována, postačí pouze souhlas jednatele. Příplatek může být peněžitý či nepeněžitý a z pohledu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) zvyšuje nabývací cenu podílu společníka.
Pro vrácení příplatku platí, že:
- poskytnutý příplatek může být na základě rozhodnutí valného hromady vrácen a to v rozsahu, v jakém převyšuje ztrátu společnosti,
- příplatek nesmí být podle § 40 odst. 1 ZOK vrácen, pokud by si tím společnosti přivodila úpadek a
- vracený příplatek se váže k podílu a nikoliv k osobě, které příplatek poskytla.
Způsob zdanění podle ZDP je stejný jak pro fyzické tak pro právnické osoby. Podle § 36 odst. 2 písm. e) ZDP podléhá u rezidentů srážkové dani ve výši 15 %. Základ daně pro srážkovou daň se sníží o nabývací cenu podílu. Na způsob zdanění nemá dopad ani skutečnost, zda se jedná o postavení mateřské a dceřiné společnosti.
Vzhledem k tomu, že se základ daně snižuje o nabývací cenu podílu, je potřeba si uvědomit, že sražená daň může být výrazně nižší (případně nulová) u společníka, který příplatek do společnosti poskytl a u společníka, kterému je příplatek vyplácen, ale který jej tam původně neposkytnul.
2. Výplata rezervního fondu
V současné době již společnosti s ručením omezeným nemají zákonnou povinnost vytvářet rezervní fond, který sloužil ke krytí ztrát společnosti. ZOK jim tuto povinnost neukládá.
Za účinnosti starého obchodního zákoníku však tuto povinnost měly. Povinnost spočívala v tom, že do rezervního fondu byly převáděny části vytvořeného zisku s tím, že obchodní zákoník stanovil celkovou výši rezervního fondu až do výše 10 % základního kapitálu.
Zákonná povinnost tvorby rezervního fondu mohla být samozřejmě modifikována společenskou smlouvou, podle které mohla výše rezervního fondu přesáhnout zmíněných 10 % základního kapitálu, a dále zdrojem mohl být kromě zisku také vklad společníků, toto je důležité pro náš další text.
Pokud se tedy v současné době společníci rozhodují, jak naložit s v minulosti vytvořeným rezervním fondem, mají ve své podstatě tyto možnosti:
a) převést rezervní fond na nerozdělené zisky minulých let, pokud byl tvořen ze zisku,
b) pokud byl tvořen vkladem společníků, tak připadá v úvahu jeho převod na jiný kapitálový fond nebo
c) vyplatit rezervní fond stávajícím společníkům.
Zatímco u písmen ad a) a b) nemusíme řešit žádné zdanění, tak u výplaty rezervního fondu je nutné vyřešit daňový režim této transakce z pohledu ZDP.
Pro správné zdanění výplaty rezervního fondu je rozhodující, z jakých zdrojů byl rezervní fond vytvořen:
Rezervní fond vytvořen ze zisku
V tomto případě podléhá výplata stejnému režimu jako výplata podílů na zisku resp. snížení základního kapitálu tzn. srážkové dani ve výši 15 % ve smyslu ustanovení § 36 odst. 2 písm. h) ZDP.
Pokud by byla společníkem obchodní korporace právnická osoba, připadá v úvahu osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zf) ZDP.
Rezervní fond vytvořen vkladem společníků
Výplata rezervního fondu tvořeného vkladem podléhá zdanění ve smyslu ustanovení § 36 odst. 2 písm. e) srážkovou daní ve výši 15 % a to po odpočtu nabývací ceny (obecně vkladu společníka).
Rezervní fond tvořen jak ze zisku tak z vkladů
Zde je nutné podle způsobu tvorby rezervního fondu odlišit způsoby zdanění – u části tvořené ze zisku nedochází ke snížení základu daně o nabývací cenu, naopak u části tvořené vkladem se základ daně pro srážkovou daň snižuje o výši nabývací ceny podílu. Platí právní fikce, že se nejprve vyplácí části tvořené ze zisku.